Vaše veličenstvo, členové Nobelovy komise, bratři a sestry,

jsem velmi šťastný, že jsem dnes zde mezi vámi, abych přijal Nobelovu cenu za mír., Jsem poctěn, hluboce dojat a cítím pokoru, že hodláte předat tak důležitou cenu obyčejnému mnichu z Tibetu. Nejsem ničím zvláštní. Ale chápu to tak, že tato cena uznává opravdovou hodnotu altruismu, lásky, soucitnosti a nenásilí, jež se snažím uvádět v praxi, dle učení Buddhy a velikých mudrců z Indie a Tibetu.

Přijímám tuto cenu s hlubokou vděčností jménem všech utlačovaných a těch, kteří bojují za svobodu a pracují na světovém míru. Přijímám ji jako poctu muži, který založil moderní tradici nenásilné činnosti za změnu, Mahátmu Gándhiovi, jehož životem jsem se učil a inspiroval. A také ji samozřejmě přijímám jménem šesti miliónů tibeťanů, mých statečných vlastenců v Tibetu, kteří toho tolik vytrpěli a stále trpí. Čelí úmyslné a systematické strategii se záměrem zničit jejich národní a kulturní totožnost. Tato cena potvrzuje naše přesvědčení, že se zbraněmi jako jsou pravda, odvaha a cílevědomost bude Tibet osvobozen.

Nezáleží na tom, z které části světa pocházíme, v základu jsme všichni stejnými lidskými bytostmi. Všichni hledáme štěstí a snažíme se vyhnout utrpení. Máme stejné základní lidské potřeby a zájmy. Jako všechny lidské bytosti chceme svobodu a právo určit si vlastní osud jako jednotlivci i národy. Taková je lidská podstata. Velké změny, které se nyní všude ve světě dějí, od východní Evropy po Afrriku, jsou toho jasným svědectvím.

V Číně bylo v červnu letošního roku brutálně potlačeno veřejné hnutí za demokracii.  Nevěřím ale tomu, že demonstrace byly nadarmo, protože se mezi čínským národem roznítil duch svobody a Čína nemůže uniknout následkům toho, jak tento duch svobody zapůsobil v mnoha částech světa. Stateční studenti a jejich příznivci ukázali čínské vládě a světu lidskou tvář tohoto velikého národa.

Minulý týden bylo několik tibeťanů znovu odsouzeno k uvěznění na dobu až devatenácti let během masového soudního představení, které mělo za úkol nejspíš vyděsit veřejnost před touto dnešní událostí. Jejich jediným „zločinem“ bylo vyjádření obecné touhy tibeťanů obnovit nezávislost jejich milované země.

Utrpení našeho lidu za posledních čtyřicet let okupace je dobře zdokumentováno. Náš boj je bojem dlouhým. Víme, že naše věc je oprávněná. Protože násilí plodí jen více násilí a utrpení, náš boj musí zůstat nenásilný a bez nenávisti. Naší snahou je ukončit trápení našeho národa, ne způsobovat utrpení ostatním.

V tomto duchu jsem několikrát navrhl vyjednávání mezi Tibetem a Čínou. V roce 1987 jsem učinil konkrétní návrhy v Pětibodovém plánu k obnovení míru a lidských práv v Tibetu. Ten zahrnoval přeměnu celé Tibetské náhorní plošiny v Zónu Ahimsy, svatyně míru a nenásilí, kde by lidské bytosti a příroda mohli žít v míru a harmonii.

Loni jsem podal o tomto plánu bližší vysvětlení v Evropském parlamentu ve Strasbourgu. Jsem přesvědčen, že myšlenky, které jsem při těchto příležitostech vyjádřil, jsou jak realistické, tak rozumné, přestože je někteří kritizují jako příliš smířlivé. Čínští vůdci bohužel nereagovali kladně na naše návrhy, které zahrnovaly důležité ústupky. Pokud to tak bude pokračovat, budeme nuceni naši pozici přehodnotit.

Jakýkoli vztah mezi Tibetem a Čínou bude muset být založen na principu rovnosti, úcty, důvěry a vzájemného prospěchu. Bude také muset být založen na principu, který moudří vládci Tibetu a vládci Číny vepsali již v roce 823 do smlouvy, která byla vyryta do obelisku stojícího dodnes před nejsvětějším tibetským chrámem Džokhang v Lhase, a v níž stojí, že „tibeťané budou žít spokojeně ve veliké Zemi tibetské a číňané budou spokojeně žít ve veliké Zemi čínské“.

Můj zájem jako buddhistického mnicha sahá ke všem členům lidské rodiny a vskutku ke všem cítícím bytostem, jenž trpí. Věřím, že vše utrpení je způsobeno nevědomostí. Lidé při své honbě za vlastním štěstím či uspokojením způsobují bolest ostatním. A přitom opravdové štěstí pochází z pocitu sounáležitosti s našimi bratry a sestrami.

Musíme kultivovat všeobecnou zodpovědnost za sebe navzájem a za planetu, kterou spolu sdílíme. Mně sice pomáhá moje vlastní náboženství – buddhismus – vyvíjet lásku a soucitnost i k těm, které považujeme za nepřátele, jsem ale přesvědčen, že každý si může vytvořit dobré srdce a smysl pro všeobecnou zodpovědnost, s náboženstvím i bez.

Se stále rostoucím vlivem vědy na naše životy roste význam role náboženství a duchovnosti, které nám mají připomínat naši lidskost. Není mezi nimi rozpor. Nabízí hodnotný pohled na sebe navzájem. Jak věda tak Buddhovo učení popisují základní jednotu všeho. Takové chápání je nesmírně důležité, pokud máme pozitivně a rozhodně jednat, co se týče naléhavého globálního problému životního prostředí.

Jsem přesvědčen, že všechna náboženství mají stejný cíl a to pěstovat lidské dobro a přinášet štěstí všem lidským bytostem. Přestože prostředky se mohou zdát odlišné, účel je stejný.

Vstupujeme do závěrečné dekády tohoto století a já vnímám optimisticky to, že prastaré hodnoty, které lidstvu pomáhaly, se i dnes potvrzují jako ty, které nás připraví na laskavější, šťastnější jednadvacáté století.

Modlím se za nás všechny, za utlačovatele i přátele, abychom společně, s lidským pochopením a láskou dokázali vybudovat lepší svět a abychom tak snížili bolest a utrpení všech cítících bytostí.

Děkuji.

v Oslu, 10 prosince 1989

 

Z anglického originálu přeložila Zuzana Čerňáková