Rozhovor Davida Gardaše z projektu Sinopsis s tibetskými exilovými poslanci se uskutečnil 17. listopadu v Praze u příležitosti mezinárodní konference „Co může Česká republika a Evropská unie udělat pro řešení krize v Tibetu? A proč je její řešení v zájmu Evropy?“

Judön la, Wangdü la, Tänpa la, jste demokraticky zvolenými představiteli tibetské diaspory. Co je podle vás v současné době třeba udělat pro pokrok v činnosti Ústřední tibetské správy (CTA), a to jak v Dharamsale, tak ve světě?

Judön Ukarcchang: Nejdůležitější je mezinárodní podpora a prosazování svobody Tibetu. Máme tibetské kanceláře ve dvanácti zemích, a pokud by naše akce získaly širokou podporu, mohli bychom se dočkat rezolucí přijatých v různých parlamentech po celém světě, které by podpořily náš boj za svobodu a lidská práva v Tibetu. Konkrétně musíme čelit čínskému narativu, že Tibet je a vždy byl součástí Číny. Čínští představitelé to často kladou jako podmínku pro vyjednávání, a to i když se setkávají s mezinárodními představiteli. Proto bychom byli rádi, kdyby nám všechny mezinárodní vlády pomohly. Jinak nejsme schopni vést jednání, protože Čína se snaží najít legitimitu pro svou nezákonnou okupaci Tibetu. Myslím, že začít s tím je velmi důležité.

Evropská unie má jedinečný mechanismus, kterým se s Čínou vypořádává v oblasti lidských práv, ale myslím, že by měl být o něco silnější. Jsme velmi rádi, že v České republice přijímate Magnitského zákon, který je již potvrzen a schválen, a byli bychom rádi, kdyby byl realizován, aby porušovatelé lidských práv v Číně a straničtí funkcionáři byli souzeni. Do Číny musí jít silný vzkaz, že jejich autokratická vláda a útlak Tibeťanů není tolerován.

Tänpa Jarphel: Jsme demokraticky zvolení zástupci tibetské komunity v exilu a jedním z nejdůležitějších aspektů naší práce je vytváření povědomí a porozumění po celém světě o porušování lidských práv v Tibetu. O to se velmi intenzivně snažíme. Kromě toho, když se podíváte na přání a naděje Tibeťanů uvnitř Tibetu, je to návrat Jeho Svatosti dalajlamy. V současné době máme asi 157 Tibeťanů, kteří se upálili a volají po návratu Jeho Svatosti dalajlamy.

Wangdü Dordže: V prvé řadě děkujeme Sinopsis za příležitost informovat svět o skutečné a kritické situaci Tibeťanů, kteří již více než 70 let trpí pod brutální nadvládou koloniální říše komunistické Číny. Následujeme příklad našeho duchovního vůdce, Jeho Svatosti 14. dalajlamy, který od svých pouhých 16 let nepřetržitě pracuje pro tibetskou věc, pro lidstvo a pro světový mír. Spolu s ním jsou tu naše velké legendy, naši otcové, naši předkové a více než milion Tibeťanů, kteří obětovali své drahocenné životy, ale svět o nich neví. V OSN mají záznam o 80 000 Tibeťanech, kteří byli zabiti během povstání v březnu 1959.

Takže my, Tibeťané – ačkoli počet obyvatel uvnitř Tibetu je pouhých šest milionů a tibetská diaspora čítá pouze 1,2 laku (pozn. redakce: lakh je jednotka v indickém systému číslování rovnající se sto tisícům, proto 1,2 laku odpovídá 120 000 lidí) – každý z nás, zejména uvnitř Tibetu, přináší nejvyšší oběti v boji proti čínské represivní politice. Ať už žijí, nebo umírají, vždy se zasazovali o svobodu. Jak řekl můj kolega, více než 157 statečných tibetských bratrů a sester se upálilo. Většině z nich je méně než 35 let a nikdy neviděli svobodný a nezávislý Tibet, ale tibetská věc je cennější než jejich životy.

Neustále vyzýváme a apelujeme na mezinárodní společenství, zejména vlády a zákonodárce, aby stáli při nás, aby se zasazovali o lidskost, a aby se zasazovali o mír. Symbolicky je tento den pro vás, Českou republiku, 17. listopad, Dnem svobody. Dnes ráno jsme se všichni vydali na pietní místo, abychom vzdali úctu a hold všem, kteří obětovali své životy za demokracii, kteří byli ve vězení, kteří se modlili a tvrdě pracovali pro demokracii. Stejný den si přejeme i pro tibetský lid.

Judön Ukarcchang: Je velmi důležité, aby Ústřední tibetská správa – tibetská exilová vláda – získala určité uznání. V tomto smyslu již vláda USA podnikla první kroky. Před dvěma nebo třemi lety jsme obdrželi rozpočet směřující přímo do CTA. Domnívám se, že Evropa by také měla vyčlenit rozpočet na aktivity související s Tibetem. Neméně důležité by bylo jmenování zvláštního koordinátora v EU pro Tibet, případně zaměřeného na Čínu. Takový orgán by mohl kontrolovat porušování lidských práv a zvěrstva, k nimž dochází nejen v Tibetu, ale v celé Číně. Nelze zapomínat na naše bratry a sestry v ujgurských oblastech, v jižním Mongolsku, v Hongkongu a jinde. Je velmi důležité nejen vytvářet povědomí, ale také pořádat konkrétní akce, jako je tato. Právě teď Česká republika předsedá Radě EU, takže je to skvělá příležitost prosadit v EU hlavu rozpočtu na práci pro Tibet a na podporu tibetského hnutí. Myslím, že je to klíčové.

Celý článek si můžete přečíst na www.sinopsis.cz.