Tato diskuse o Tibetu je aktuální vzhledem k tomu, že celkovým tématem ministerské konference je „Svoboda náboženského vyznání nebo víry v autoritářských režimech.“ Tibet a tibetský lid se skutečně nachází pod autoritářskou vládou Komunistické strany Číny. Co se týče samotného tématu doprovodné akce, J. E. dalajláma důsledně prosazoval iniciativy, které jsou pragmatické, praktické a vzájemně prospěšné. Můžeme takovou vizi chápat prostřednictvím jeho čtyř hlavních závazků, kterými jsou prosazování lidských hodnot, náboženské harmonie, zachování tibetské kultury a podpory staroindické moudrosti. Rád bych se věnoval této otázce a zaměřil se na přežití svébytné tibetské kultury a náboženské identity, která má dopad i mimo Tibet.

Učiním tak nejprve tím, že vyložím, co je současnou politiku čínské vlády vůči tibetskému náboženství. Na to bude navazovat nastíněním některých událostí v Tibetu se zaměřením na zneužívání náboženství k politickým účelům a využívání nových technologií při potlačování tibetského náboženství praktikujících. Na závěr uvedu několik doporučení, která by mohlo zvážit mezinárodní společenství, konkrétně delegáti této ministerské konference.

Změna politiky od fyzického ničení tibetského buddhismu ke kontrole Tradičním tibetským náboženstvím je bón, ale dnes většina Tibeťanů vyznává buddhismus. Od doby, kdy se jeho zavedení v sedmém století rozšířilo i to, co se stalo tibetským buddhismem mimo Tibet, do himálajské oblasti, Číny, Mongolska a burjatských republik, Kalmykie a Tuvy v dnešním Rusku. V období po roce 1959 se zvýšil počet stoupenců tzv. tibetského buddhismu také v mnoha zemích na západě.

Tibetští učenci v průběhu staletí vyzdvihovali bohatou filozofii tibetského buddhismu, která prokázala svůj potenciál obohatit duchovní, sociální a kulturní strukturu společnosti, v níž vzkvétala. Tibetský buddhismus také organicky vyvinul proces a systém s jasně vytyčenými povinnostmi duchovních a povinnostmi oddaných. Tibetský národ z toho měl prospěch, jak lze vnímat v průběhu různých tibetských dynastií a následně v období vlády dalajlamismu, tedy tibetský duchovní svět Lámů až do převzetí moci Čínou. Tradiční vyznavači tibetského buddhismu mimo Tibetu z této praxe také těžili.

Čínské převzetí Tibetu v roce 1959 však situaci změnilo. Čínští komunisté nejprve považovali tibetský buddhismus za ideologického nepřítele a usilovali o jeho úplné zničení. Dělo se tak před kulturní revolucí, během ní i po jejím skončení. Nakonec, když si čínské úřady uvědomily, že se jim nepodaří vyhladit duchovní život tibetského lidu tímto přístupem, zaujaly jiný přístup, a to od ničení tibetských náboženských institucí a systému zákeřné kontroly a nároku na právo určovat tibetským buddhistům jejich vlastní vůdce a představitele. V dnešním Tibetu je tradiční předávání náboženské filozofie od učitele k žákům vážně ohroženo, přičemž tradice je zachována v tibetské buddhistické komunitě ve svobodném světě.

Po nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga do úřadu se tato politika ještě zhoršila, přičemž se sinifikací tibetského buddhismu vyznačuje snahou o změnu jeho samotné identity tak, aby byl podřízen Komunistické straně Číny. Tibetská mnišská komunita je tradičně vázána duchovními kodexy chování, které po staletí vytvářela církevní společenství. Dnes však Čína vyžaduje, aby se mnišská komunita držela tzv. komunistické učení a stranu jako vyšší autoritu než buddhistická přikázání, a to i v oblasti duchovních záležitostí.

To je také součástí celkové politiky Si Ťin-pchinga, jehož cílem je přimět Tibeťany, aby přijali totální čínskou identitu, což je v podstatě sinifikace. Si zahájil „skupinová studijní setkání“ pro členy politbyra na témata, která považuje za důležitá. Ve svém projevu na jednom z takových studijních sezení, které se konalo 27. října 2023, Si vyzval k vytvoření „silného pocitu sounáležitosti čínského národa, je třeba vyvinout úsilí, aby si lidé vypěstovali vědomí, že lidé ze všech etnických skupin jsou ve stejném společenství, kde sdílejí strasti i slasti a stejnou budoucnost a drží spolu v dobrém i zlém a na život a na smrt“. Si dále vyzval „lidi všech etnických skupin, aby se ztotožnili s čínskou kulturou. A neustále posiluje uznání čínské kultury mezi lidmi všech etnických skupin, účinně podporuje popularizaci standardního mluveného a psaného čínského jazyka a používání jednotných státem sestavených učebnic, aby se zajistilo usnadnění sdílené komunikace srdce a duše prostřednictvím jazyka.“

V průběhu let čínský stát vydal různá nařízení, aby tibetské kláštery a mniši byli pod přísnější státní kontrolou. Přestože se tato opatření vztahují na všechny náboženské komunity v Čínské lidové republice, jejich účinek bude v Tibetu intenzivnější vzhledem k zásadní roli, kterou náboženství hraje jako kulturní a společenská základna v tibetské společnosti. Patří mezi ně nařízení o náboženských záležitostech (nařízení č. 686), které vyhlásil stát Radou v roce 2018, správní opatření pro náboženské skupiny na rok 2019, opatření týkající se náboženských skupin, opatření o řízení náboženských duchovních z roku 2021, správní opatření pro internetové náboženské informační služby z března 2022 a „Opatření pro finanční řízení náboženských organizací“ z března 2022. míst náboženských aktivit“ z 1. června 2022.

 

Opatření z roku 2019 nařizovala, aby náboženské skupiny „dodržovaly směr sinizace náboženství v Číně, ztělesňovaly základní hodnoty socialismu a udržovaly národní jednotu, etnickou jednotu, náboženskou harmonii a sociální stabilitu“. Sinizaci lze nalézt také v opatřeních z roku 2021 týkajících se náboženských duchovních, která účinně zavádějí politický test, jenž má zajistit loajalitu duchovních vůči komunistické straně. Dne 1. září 2023 vstoupilo v platnost nařízení č. 19 Státní správy pro náboženské záležitosti. „Správní opatření pro místa náboženské činnosti“. Tento příkaz nejenže staví všechna náboženství do podřízeného postavení vůči čínskému komunistické straně, ale také jim nařizuje, aby uplatňovaly myšlenky Si Ťin-pchinga. Tento výnos upevňuje snahu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o „sinizaci“ všech náboženství, což je politika, která byla poprvé zahájena během konference Ústřední jednotné frontové práce v polovině roku 2015, poté potvrzena během Národní konference o náboženské práci v dubnu 2016 a nakonec veřejně deklarována na 19. sjezdu strany v roce 2017.

Nárok na autoritu nad nástupnictvím tibetských buddhistických mistrů Čínský stát vydává předpisy, kterými si nárokuje autoritu při řízení a schvalování reinkarnací tibetských lamů. Patří mezi ně „Opatření o řízení nástupnictví“ z roku 2007. reinkarnaci žijících buddhů v tibetském buddhismu“ (nařízení č. 5) a v roce 2017 „Opatření pro reinkarnaci žijících buddhů v tibetském buddhismu“ (nařízení č. 5). Nařízení o náboženských záležitostech. Podle těchto přísných opatření čínská vláda vyžaduje, aby tibetští buddhističtí mniši před reinkarnací získali její souhlas – požadavek doslova odporující tibetským buddhistickým přikázáním. Nejviditelnějším aspektem je prosazování čínské autority při výběru příštího dalajlamy. Jelikož Čína nebyla schopna dostat současného dalajlamu pod svou kontrolu, má v plánu prosadit svého vlastního budoucího dalajlamu, který bude podřízen Komunistické straně Číny. Pokusila se o to v případě reinkarnace pančhenlamy, druhého nejznámějšího tibetského buddhistického vůdce, tím, že ho unesla, když mu bylo šest let, a jmenovala vlastního pančhenlamu ateistické vlády.

Dalajlama kategoricky tvrdil, že pouze on sám může rozhodovat o své reinkarnaci. V roce 2011 vydal oficiální prohlášení, v němž vysvětlil reinkarnaci a jak hodlá řešit otázku svého nástupnictví. Dalajlama také prohlásil, že se za současné situace Tibetu pod vládou Číny znovu nenarodí. „Samotným smyslem další reinkarnace je pokračovat v odkazu předchozího osoby,“ řekl v roce 2021 listu Sydney Morning Herald. „Pokud tedy příští dalajlama má být nalezen, zatímco ten současný je v exilu a stále bojuje za svobodu tibetské lidu a zachování tibetské kultury a náboženství, pak je zřejmé, že bude reinkarnován ve svobodné zemi. To se týká kteréhokoli místa na světě, kde existuje početná tibetská buddhistická komunita…“ Pokusem o výběr příštího dalajlamy čínská vláda rovněž usiluje o to, aby rozšířila svou kontrolu nad tibetským buddhismem s jasnými geopolitickými důsledky i na vyznavače tibetského buddhismu na indickém subkontinentu, v Mongolsku, Ruské federace a dalších částech světa.

Čínský režim dnes využívá systém, který kombinuje nejmodernější způsoby sledování technologií s rozmístěním desítek tisíc stranických kádrů v buddhistických centrech, institucích a v domácnostech lidí v rámci svého úsilí přimět tibetský buddhismus k naplnění jeho politickou agendu. V Tibetu dnes mniši a mnišky žijí v dusivém prostředí pod neustálým dohledem kontrolních opatření, která mají omezit jejich fyzické aktivity. CCTV kamerový systém je největším pohodlným nástrojem, který Čína používá v celém Tibetu. Přítomnost neustále sledujících kamer v klášterech vytváří dusivé prostředí pro klášterní komunitu. Společnost Hikvision, která je pod kontrolou čínské vlády, je předním poskytovatelem sledovacích kamer a dalších technických nástrojů.

Sledování internetových aktivit a aktivit mnichů na sociálních sítích hluboce zasáhlo klášterní komunitu. V určitých obdobích, která jsou považována za citlivá, byli Tibeťané požádáni, aby měli své mobilní telefony stále zapnuté, aby je úřady mohly snadno sledovat. Dne 5. března 2019 čínská státní média oznámila zavedení 200 taxíků v tibetském hlavním městě Lhase vybavených systémem rozpoznávání obličejů a sledováním v reálném čase. Úřady tak mohou sledovat každou konverzaci a pohyb osob i v době, kdy se nacházejí v taxíku. Sledování a kontrola mnišské komunity tak probíhá prostřednictvím důmyslné sítě lidských i elektronických prostředků a zahrnuje i sestavování databáze, která obsahuje veškeré informace o řeholním personálu. Nasazené metody na mnišskou komunitu mají dystopické rozměry. V podstatě se jedná nejen o fyzické aktivity sledování a kontrolování, ale institucionální metoda se pokouší také potlačit vnitřní svět mnišské komunity prostřednictvím ideologické kontroly.

Doporučení Bhuchung K. Tseringa, International Campaign for Tibet, Washington D.C.

• Vlády by měly multilaterálně spolupracovat s podobně smýšlejícími zeměmi a mezinárodními organizacemi včetně EU a Mezinárodní aliancí pro náboženskou svobodu nebo víru, aby se zasadily o koordinovanou iniciativu při vytváření jednotné politiky v oblasti náboženské svobody Tibeťanů, a to na půdě OSN a dalších mezinárodních a regionálních fórech;
• Vlády by měly veřejně podporovat tradiční duchovní autoritu dalajlamy a tibetských buddhistů a bránit čínskému vměšování do záležitostí týkajících se tibetské duchovní správy buddhismu, zejména v procesu reinkarnace, a zvážit uvalení sankcí s ohledem na tibetský buddhismus vůči čínským úředníkům, kteří se na tom podílejí;
• Mezinárodní aliance pro náboženskou svobodu nebo víru by měla přijmout formální veřejné stanovisko, v němž by uznala, že rozhodnutí týkající se uznání tibetského buddhismu jsou v rozporu se zákonem náboženských vůdců, včetně budoucího dalajlamy, jsou výhradně duchovní záležitostí, které by měla rozhodovat tibetská buddhistická komunita a současný 14. dalajlama;
• Vlády a IRFBA by měly požádat Čínu, aby ukončila politiku „sinizace“, která má za cíl vymýtit základní principy tibetského náboženství a kultury, jako je jazyk, náboženské přesvědčení a způsoby, jakými Tibeťané žijí;
• Vlády a IRFBA by měly vyzvat Čínu, aby propustila tibetské politické vězně, zejména ty, kteří byli uvězněni za obhajobu svých náboženských práv, včetně 11. pančhenlamy Gedhuna Čhökji Ňimy;
• Vlády a IRFBA by měly zorganizovat vyšetřovací delegace do Tibetu, které by prozkoumaly stav tibetské náboženské svobody a vydaly příslušná politická doporučení;
• Vlády a IRFBA by měly požádat Čínu, aby ukončila politiku, která vykořeňuje používání tibetského jazyka, znovu zavedla tibetský jazyk jako vzdělávací prostředek ve školách a umožnila soukromé školy tibetského jazyka, zejména v tibetských buddhistických klášterech, protože porozumění tibetskému jazyku je základem pro uplatňování náboženské svobody a studium tibetského buddhismu;
• Vlády by měly podniknout konkrétní iniciativy s cílem vyvinout tlak na Peking, aby dalajlamovi vyslanci navázali přímý a věcný dialog bez předběžných podmínek;
• Řídící výbor Mezinárodní aliance pro náboženskou svobodu nebo víru by měl navázat kontakt a vést otevřený a pravidelný dialog s dalajlamou a demokraticky zvolenou ústřední tibetskou správou se sídlem v Indii o společném úsilí o prosazování tibetské náboženské svobody;
• Členské země Mezinárodní aliance pro náboženskou svobodu nebo víru a EU by měly v návaznosti na rozhodnutí USA rozhodnout o otevření konzulátů ve Lhase, které by monitorovaly vývoj týkající se tibetského lidu, včetně jeho náboženské svobody;
• a Vlády a IRFBA by měly využít příležitosti, kterou jim nabízí nadcházející čtvrtý cyklus všeobecného pravidelného přezkumu OSN (UPR) Číny v lednu 2024 k tomu, aby upozornily na problémy Číny. otázky náboženské svobody Tibeťanů a usilovat o to, aby se Čína zavázala je respektovat.