„Když dalajlama vystoupil z letadla, rozhostilo se ticho. Pak někdo na letištní terase vykřikl tibetský pozdrav taši delé!, a najednou začali všichni radostně křičet jeden přes druhého. Bylo to úžasné,“ vybavuje si dalajlamův přílet do Československa v únoru 1990 horolezec Pavel Klimeš, který se dříve nelegálně dostal do tibetského hlavního města Lhasy.
Jeho vzpomínku zachycuje kniha nazvaná Dalajlama a Havel: Česko-tibetské vztahy na pozadí výjimečného přátelství. Publikace, kterou zveřejnilo nakladatelství Vyšehrad, společně napsaly zakladatelka spolku Češi Tibet podporují a bývalá politička Kateřina Bursíková Jacques s novinářkou a analytičkou projektu Sinopsis Kateřinou Procházkovou. Osobních vzpomínek nabízí rovnou několik a odhaluje i zákulisní informace o cestě, která vznikala částečně za pochodu.
Kvůli velkému zájmu museli organizátoři přidávat dalajlamova veřejná vystoupení. Jiné akci kvůli bezpečnosti odvolali. Přesto na ně tibetský duchovní, který si údajně až s dětskou radostí užíval orloj na Staroměstském náměstí, bez konzultace s ochrankou vyrazil.
Návštěva byla v mnoha ohledech přelomová. Pro československou veřejnost, která o vůdci Tibeťanů ani roli dalajlamy po letech izolace za komunismu příliš nevěděla, pozvání sloužilo jako důkaz měnící se zahraniční politiky státu a obratu k lidským právům. To potvrdila i návštěva tehdejšího papeže Jana Pavla II. o dva měsíce později.
Vřelost překonala i udílení Nobelovy ceny
Pro tibetskou vládu v exilu, kam dalajlama uprchl kvůli čínské okupaci v 50. letech minulého století, byla cesta významná. Vůbec poprvé její představitel dostal pozvání od hlavy státu, tehdejšího prezidenta Václava Havla. „I tímto svým rozhodnutím se Václav Havel zapsal do historie mezinárodní politiky,“ hodnotí pro Aktuálně.cz spoluautorka knihy Kateřina Bursíková Jacques. Následovala pozvání od dalších světových politiků, kteří se Havlem inspirovali. „A zcela výjimečné místo má také mezi Tibeťany. Ti Václava Havla obdivují, je pro ně vzorem a inspirací,“ dodává Bursíková Jacques.
Delegaci překvapila i odezva, jaké se jí v Československu dostalo. Veškerá veřejná vystoupení byla zaplněná, lidé si potají zjišťovali, jaký bude mít dalajlama program, aby ho mohli spatřit i vícekrát za den. Podle dalajlamova tajemníka a překladatele Tändzina Gedže Täthonga přijetí překonalo i ceremoniál při předávání Nobelovy ceny v prosinci 1989. „S pražským uvítáním se to nedalo srovnat,“ přiznal.
Kateřina Bursíková Jacques se domnívá, že nebýt přátelství s Václavem Havlem, dalajlama by v Česku tak široce populární nebyl. „Dalajlama za Havlem jezdil často a rád, zejména proto, aby se účastnil konferencí Forum 2000. Při té příležitosti měl také přednášky pro širokou veřejnost a vystupoval v médiích, takže Češi měli mnoho příležitostí se s ním seznámit a on si je získal,“ připomíná Bursíková Jacques, proč je tibetský duchovní v Česku dodnes známý. Naposledy přijel v roce 2016, už po Havlově smrti, kdy zaplnil nejprve Hradčanské náměstí a posléze velký sál pražské Lucerny.
„Je výjimečný tím, že v sobě snoubí velkou moudrost a nepředstavitelné vzdělání s naprostou přirozeností, bezprostředností a neodolatelným a svým způsobem i překvapivým smyslem pro humor,“ dodává Kateřina Bursíková Jacques.
V knize čtenářům přibližuje víc než dalajlamovo první setkání s Havlem. Připomíná osobnosti, které byly u toho a měly vliv na budování vzájemných vztahů, dále situaci Tibetu v průběhu let, změny v české mezinárodní politice i přátelství mezi hlavami národů, jež spojuje zkušenost s útlakem.
…