Čína zrychluje výstavbu přehrad v horních tocích řeky Machu neboli Žluté řeky, navzdory důkazům čínských vědců o rizicích geologických katastrof a vážných ekologických problémů.

Zpráva serveru Turquoise Roof.

Těžká infrastruktura budovaná Čínou proti proudu na Tibetské plošině, blíže dříve chráněné ekologické zóně a tajícím ledovcům pohoří Amnye Machen, hrozí uvolněním většího množství metanu do atmosféry v důsledku tání a degradace permafrostu. Celé vesnice jsou vysidlovány a starobylé kláštery zaplavovány, aby uvolnily místo přehradám, které staví stejné státem vlastněné korporace, jež budují další uhelné elektrárny v Číně, největším světovém producentovi skleníkových plynů.

Tato zpráva přináší nové informace o výstavbě vodních elektráren vysoko proti proudu na řece Machu/Žluté řece a dokumentuje:

• Poprvé v historii Čína staví přehrady na horních tocích velkých asijských řek v Tibetu, včetně nejméně tří nových velkých přehrad na horním toku řeky Machu (čínsky: Huang He). Čínští vědci upozorňují na rizika výstavby v seismicky nestabilní oblasti, kde jsou říční systémy stále méně předvídatelné kvůli klimatickým změnám.
• Permafrost v Tibetu je druhý největší na světě (mimo Arktidu). Výstavba přehrad v těchto vysokých nadmořských výškách znamená budování na permafrostu, který v létě taje a v zimě znovu zamrzá, což vytváří nestabilní podloží a ohrožuje stabilitu samotných přehrad. Jak permafrost taje, uvolňuje se metan uložený v půdě nebo vznikající mikrobiálním rozkladem dříve zmrzlé vegetace, což je plyn mnohem silnější než oxid uhličitý jako ohřívač atmosféry. Neexistují žádné důkazy o tom, že by Čína měla politiky či plány na snížení emisí metanu spojených s táním permafrostu.
• 3D mapa doprovázející tuto zprávu ukazuje oblast Tibetu, kde se obnovitelné zdroje energie prolínají s uhelnou infrastrukturou. Přestože Čína propaguje solární a vodní projekty v Tibetu jako součást zeleného přechodu, energetická síť je stále zaměřena na fosilní paliva, což naznačuje pomalejší a méně zásadní posun, než tvrdí oficiální prohlášení.

Dopady výstavby přehrad:
První velká přehrada na horním toku řeky Machu, vodní elektrárna Yangkhil (Yangqu), zničila celou komunitu. Svědectví a fotografie v této zprávě ukazují, jak byli Tibeťané nuceni sami rozebrat své domovy, a významný klášter byl vyklizen a zdemolován. Čína klášter před demolicí odstranila z chráněného seznamu kulturního dědictví, aby uvolnila cestu pro přehradu, kterou čínští inženýři označují za postavenou pomocí robotů řízených umělou inteligencí.

Na horním toku Machu, v hlubokých vodách masivní přehradní nádrže za přehradou Longyangxia, Čína zahájila velkovýrobu ryb z akvakultury, určených ke konzumaci v Číně. Tento postup je pro Tibeťany nepřijatelný. Pstruzi duhoví, nepůvodní druh v Tibetu, jsou chováni a každoročně poráženi v milionech a prodáváni čínským spotřebitelům jako losos, což v roce 2018 v Číně vyvolalo skandál. Tato masivní zemědělská činnost, původně podpořená Organizací pro výživu a zemědělství OSN (FAO), je považována za natolik úspěšnou, že další z nových přehrad dále proti proudu, Bangduo, má produkovat ještě více pstruhů. Čínští vědci však varují před dopady úniku tohoto invazivního druhu do místního ekosystému.

Řetězec devíti přehrad již narušuje tok řeky Machu/Žluté řeky. Tyto přehrady činí z Tibetské plošiny hlavního vývozce elektřiny prostřednictvím ultra vysokonapěťových sítí do vnitrozemské provincie Henan, pohánějící její intenzivní industrializaci a rostoucí emise uhlíku.

Kulturní dopady:
V červnu prezident Xi Jinping v provinčním hlavním městě Qinghai, Xining, prohlásil „kulturu Žluté řeky“ za součást kampaně „sinicizace“, která nutí Tibeťany přijímat čínskou národní identitu, kulturu a jazyk, zatímco se snaží vymazat jejich jedinečný způsob života, obživy a buddhistické tradice.

Tibeťané riskovali životy při protestech proti výstavbě přehrady Kamtok (čínsky: Gangtuo) na horním toku řeky Drichu (Jang-c’-ťiang), která hrozí zatopením jejich domovů a šesti klášterů s cennými freskami ze 14. století. Tyto odvážné protesty upozornily na rizika řetězce negativních důsledků výstavby přehrad jak na plošině, tak níže po proudu řek v Číně, Kambodži, Vietnamu, Thajsku, Laosu a Myanmaru.

Strategické zájmy Číny:
Pro Xi Jinpingovo politbyro je voda klíčovým strategickým zdrojem. Čína proto zabezpečuje Tibetskou plošinu a její vodní zdroje jako prioritu. Národní vodní plán z roku 2023 zdůrazňuje ochranu „vodní věže Číny“ na Tibetské plošině, zároveň však vodu přetváří na obchodní komoditu, kterou mohou agrární podniky a státní korporace využívat k pohánění čínského rozvoje.

Interaktivní mapa:
Zpráva obsahuje interaktivní mapu regionu vytvořenou pomocí Mapbox GL JS v3.2.0. Tato mapa odhaluje koncentraci energetické sítě kolem uhelných elektráren, což ukazuje na pokračující závislost Číny na fosilních palivech. Navzdory viditelným obnovitelným zdrojům není jejich integrace do sítě tak efektivní jako u fosilních paliv, což odhaluje rozdíl mezi čínskými „zelenými“ tvrzeními a reálnými praktikami.

Hydroelektrická energie, ač technicky obnovitelná, má rozsáhlé environmentální a sociální dopady, včetně narušení ekosystémů a vysídlení komunit. Tato zpráva upozorňuje na hlubší ekologické důsledky čínských strategických investic do vodní energie v Tibetu.