V roce 2016 začala Čína budovat vesnici na území, které je obecně považováno za součást Bhútánu. Trvalo pět let, než si existence této vesnice všimli zahraniční pozorovatelé nebo vlády.

Zpráva serveru Turquoise Roof.

Do té doby již Čína vybudovala další dvě vesnice uvnitř tradičních hranic Bhútánu. Tyto vesnice se také nacházely v odlehlých oblastech vysoko v Himalájích nebo v himálajských soutěskách. V současnosti je zde 22 takových vesnic a osad. Podle satelitních snímků tyto čínské vesnice a osady obsahují přibližně 752 obytných bloků rozdělených na odhadovaných 2 284 obytných jednotek, z nichž každá je vhodná pro jednu rodinu. K obsazení těchto jednotek čínské úřady přemístily nebo aktuálně přemísťují přibližně 7 000 lidí do těchto dříve neobydlených oblastí Bhútánu, spolu s neznámým počtem úředníků, stavebních dělníků, pohraniční policie a vojenského personálu.

Čína pro výstavbu těchto vesnic anektovala přibližně 825 km² území, které dříve patřilo Bhútánu, což představuje něco přes 2 % jeho rozlohy. Přinejmenším na dvou nových místech v Bhútánu již bylo zahájeno územní přípravy pro další výstavbu, řada stávajících vesnic se rozšiřuje a čínská vláda již hledá nabídky na výstavbu minimálně jedné další vesnice. Čínské úřady také oznámily, že tři z těchto vesnic budou povýšeny na města.

Tato zpráva dokumentuje umístění, velikost a účel těchto přeshraničních vesnic a osad. Popisuje pokračující výstavbu na území, které je dlouho považováno za součást Bhútánu, roli zabírání půdy v 40leté hraniční jednání mezi Čínou a Bhútánem a rostoucí, zdánlivě zbytečné využívání tvrdé síly Čínou ve vztahu k mnohem menšímu sousedovi.

Přeshraniční vesnice Číny se staví ve dvou hlavních oblastech. Osm z těchto čínských vesnic se nachází v západní oblasti Bhútánu, kterou historik Tsering Shakya uvádí jako území postoupené Bhútánu v roce 1913 tehdejším vládcem Tibetu, 13. dalajlámou. Čína tyto vesnice vybudovala z strategických důvodů; usiluje o kontrolu této západní oblasti Bhútánu, jelikož zahrnuje plošinu o rozloze 89 km² zvanou Doklam, jejíž kontrola by Číně poskytla značnou strategickou výhodu v jejím pokračujícím konfrontačním vztahu s Indií. Čína také uvádí, že jejím cílem je získat od Bhútánu souhlas s umístěním čínského velvyslanectví v bhútánském hlavním městě Thimphu.

Zbylých 14 čínských přeshraničních vesnic a osad se nachází v severovýchodních oblastech Bhútánu. Tyto oblasti, známé jako Beyul Khenpajong (spolu s údolími Pagsamlung a Jakarlung) a Menchuma, Čína začala nárokovat teprve v 80. letech. Do počátku 90. let byly tyto oblasti na oficiálních čínských mapách označovány jako součást Bhútánu.

Severovýchodní oblasti Bhútánu nemají pro Čínu vojenskou nebo strategickou hodnotu. Důvodem jejich anexace bylo je nabídnout v rámci výměny za oblasti, které Čína požaduje na západě Bhútánu. Tento záměr Čína poprvé jasně uvedla v roce 1990 v tzv. „balíkovém řešení“. V rámci tohoto řešení Čína nabídla zrušení svých nároků na severovýchodní oblasti Bhútánu výměnou za území, které Čína požaduje na západě Bhútánu, včetně plošiny Doklam.

Bhútán však nemůže prakticky předat oblast Doklam Číně bez souhlasu Indie, jelikož indo-bhútánské dohody vyžadují, aby Bhútán respektoval bezpečnostní zájmy Indie. Z toho důvodu Bhútán od poloviny 90. let odkládá souhlas s čínským návrhem na výměnu území.

Zpráva popisuje, jak Čína reagovala na neochotu Bhútánu přijmout nabídku balíkového řešení. Tato reakce se skládá z šesti fází: v první fázi, začátkem 90. let, Čína poslala místní pastevce do sporných oblastí, kde jejich interakce s bhútánskými pastýři vytlačily Bhútánce. Ve druhé fázi tibetští pastýři postavili přístřešky ve sporných oblastech. Ve třetí fázi tam byly vyslány vojenské pěší hlídky na podporu těchto pastevců. Ve čtvrté fázi byly postaveny improvizované struktury sloužící jako vojenské základny, které byly později přeměněny na trvalé stavby.

Pátá fáze, od roku 2004, zahrnovala výstavbu silnic vedoucích do sporných oblastí, které propojují základny s městy v Tibetu (Čína). Konečně v roce 2016 začala výstavba vesnic v nárokovaných oblastech.

V březnu 2023 bhútánská vláda, která se zdá mít jen omezené možnosti než přijmout většinu čínských požadavků, uvedla, že je blízko k uzavření dohody s Čínou týkající se výměny území. Přeshraniční výstavba vesnic Číny však nezastavila; naopak se zrychlila. Od začátku roku 2023 bylo postaveno sedm nových vesnic nebo osad na severovýchodě Bhútánu, čímž se počet obytných jednotek v této oblasti více než ztrojnásobil.

Zpráva dospěla k závěru, že Čína nyní pravděpodobně nezamýšlí vrátit Bhútánu oblasti, kde postavila vesnice, což zahrnuje přibližně 80 % sporného území, které Čína anektovala. Pravděpodobně bude tvrdit, že není povinna vrátit tyto oblasti, protože Bhútán kvůli bezpečnostním zájmům Indie pravděpodobně nedokáže postoupit oblast Doklam Číně. Bhútán pravděpodobně získá zpět pouze ty oblasti, které Čína nárokovala nebo anektovala spíše jako páku k dosažení následných ústupků.

Zpráva uzavírá:

• Čína nyní postavila 22 vesnic a osad uvnitř tradičních bhútánských hranic, z toho 19 vesnic a tři malé osady.
• Od začátku roku 2023 bylo postaveno sedm z těchto vesnic nebo osad, což naznačuje výrazný nárůst tempa výstavby v anektovaných oblastech.
• Tři z devatenácti vesnic budou povýšeny na města.
• Zdá se stále pravděpodobnější, že Čína nesplní svůj původní návrh vrátit Bhútánu území v severovýchodě, kde postavila vesnice.
• Bhútán pravděpodobně získá zpět pouze ty oblasti, které Čína zřejmě nárokovala nebo anektovala především jako páku.
• Tato strategie vytváření čínských přeshraničních vesnic představuje problematický precedens pro mezinárodní společenství, protože malý stát nemá zjevnou možnost, jak samostatně čelit oportunistickým územním nárokům a následné anexi ze strany velmoci.